Starší články » Sezóna 2011/2012

"Při zápase prostě nevystřelíš. A vystřelíš-li, nedostřelíš. A dostřelíš-li, netrefíš se." (Jára Cimrman)

Úvodním citátem by se dalo shrnout naše marné snažení ohrozit soupeřovu branku. Říká se, že zdraví je nejdůležitější, ovšem mít občas trochu štěstí neuškodí, protože třeba na Titaniku pili taky na zdraví a bylo jim to hovno platný, když neměli štěstí. Jak říká Kuta Pavel, Srch si mohl do branky klidně píchnout vidle, protože i ty 2 střely, které jsme vyslaly by šly do těch vidlí. První poločas přitom nevypadal nijak hrozivě. Soupeř byl sice technicky a herně lépe vyspělý, ale na to jsme si za ty roky už zvykli a málokdo tomu věnoval větší pozornost. Kromě jednoho selhání ofsajdové pasti, kdy hasil Lněnička již celkem zhurta zažehnutý plamen snad Srch neměl vážnější šanci. Ale buďte v klidu, my taky ne. Do vápna jsme se několikrát dostali, ale chybělo zakončení, myšlenka, nebo něco, co by k té myšlence vedlo.

Druhé dějství jsme odehráli víceméně na naší polovině. Nebyli jsme sice omezováni tlakem soupeře, ale vůbec jsme se nedokázali dostat přes obranu, občas i zálohu hostí. Takovéhle scénáře vídáme většinou v biografem a často nekončívají dobře. V tomto případě se osud naplnil po záběhu za obranu a takovém pseudolobu přes Lněničku. Bod do tabulky mohl připsat Růžek, který pronikl po křídle a teprve dnes jsme se dozvěděli, že nestřílel, ale nahrával. Bohužel v dosahu nebyl nikdo, kdo by pokračoval v jeho akci.

Tímto se stává boj o záchranu soutěže opět složitější. V sobotu asi nebude na co čekat a vyhrát bychom vážně měli.

V relativně hojném počtu jsme odcestovali do Živanic, odkud jsme chtěli zpátky přivést nějakým způsobem 3 body, které by se nám na chvostu tabulky docela hodily.

První poločas probíhal podle tohoto scénáře: Domácí se myslím docela rádi ujali převahy v držení míče, ale nějak se jim nedařilo projít až k Lněničkovi. Na druhé straně po centru Válka minul v těžké pozici poloprázdnou bránu Škoda. Klement ji po lajnovém průniku zase o chlup přestřelil. Živanice hrozili jen z rohových kopů, respektivě z jejich dorážek, ovšem mezi tyče míč snad ani nezamířil, čili Lněnička byl téměř bez práce.

Do druhého poločasu nahradil flegmaticky a tužkově hrajícího Štancla, na kterého možná ještě působily 14 dní staré dozvuky srazu abiturientů, Jetmar. A hned po pár minutách na hřišti se mohl uvést gólově, nebo alespoň střelecky, kdyby si ve slibné pozici nepřehodil míč na "lepší" nohu. Do obdobné pozice se prodral také Škoda, ale vedl si podobně. Do třetice mohl Škoda otevřít skóre už nevim po jaký akci, trefil tyčku, míč se motal na brankový čáře a dokonce ani Pavel Kuta nebyl schopen ho dopravit do sítě. Chvílema to vypadalo, že domácím dochází dech. Kyslíkový přístroj jsme jim přiložili sami podle generacemi a Mírou Bosákem tolik omílaného pořekadla - Nedáš, dostaneš. Stačil k tomu jeden zbytečný rohový kop, zachrápnutí Válka a vypadalo to úplně stejně jako v prodloužení na Euru 2004 proti Řekům. Bodový zisk mohl ještě zařídit Burian, který se ocitl v celém velkém vápně sám, teda i s domácím brankářem. Jenže... Míč si zpracovával normálně tak, že byl najednou zády k brance a po kontaktu s golmanem se poroučel k matičce zemi. Bury má sice postavu, která by ustála i srážku s vycházkovým tankem z dob Wermachtu, ale tohle ho položilo úplně. Škoda, že hrajeme fotbal a ne hokej, protože bychom určitě na místě žádali o přezkoumání videa, zda se nejednalo o penaltový zákrok. Je vidět, že i v takovýchto soutěžích chybí brankoví sudí, kteří by takovéto momenty měli jak se říká přímo na talíři:) Na konci zápasu Lněničku ještě vylekal z půlky výbornou ranou domácí kapitán, nebo nějaký jeho kolega.

Bohužel již není na co čekat a jak bývá v našich jarních bojích zvykem, opět musíme, takže uvidíme s čím připluje Titanic.

SO - 4.2.2012 v 11:00 Kameničky - Morašice 6:1 (M.Burian)
SO - 18.2.2012 v 9:00 Morašice - Litomyšl 1:2 (M.Ropek)
SO - 25.2.2012 v 8:30 Svitavy B - Morašice 1:1 (Z.Škoda)
ČT - 1.3.2012 v 16:00 Morašice - Dolní Újezd 1:5 (M.Klement)
SO - 3.3.2012 v 11:00 Cerekvice - Morašice 4:2 (2x B.Válek)
SO - 10.3.2012 ve 12:00 Morašice - Libchavy 2:2 (2x Z.Škoda)
NE - 18.3.2012 ve 14:00 Morašice - Litomyšl B 2:4 (Z.Škoda, Pvel Kuta)

Předem mého dopisu přijměte srdečné pozdravení s omluvou za několika týdenní nefunkčnost tohoto webu z důvodu komplikovaného inženýrsko-geologického problému. Co se týče samotného zápasu, tak podle matného záznamu v zadní části lebečního svalstva si vzpomínám, že nás nebylo mnoho. Ještě před výkopem se zranil Štancl a tak na střídání zůstal pouze multifunkční trenér Kuta.

Stručně: Domácí byli aktivnější, však po našem rohovém kopu si na zadní tyč zaběhl Ropek a uvedl nás do vedení. Do přestávky stihli domácí skóre otočit ne moc složitými brankami. Ve druhém poločase několikrát v brance nadějný výsledek podržel Prešinský, ale jinak si myslím, že nic víc k chlubení se nestalo.

Po zápase jsme se vysprchovali, odvezli dresy k Rajmanom a v poklidu se rozešli do svých domovů.

Na začátek si můžeme položit otázku, zda tak málo diváků přišlo kvůli špatnému počasí, našemu špatnému hernímu projevu, nebo špatné reklamě tohoto utkání na webu. S trochou nadsázky to však vypadá, že když máme na zápas klid a nikdo do toho nežvaní, jde nám zakončení mnohem lépe :)

Jedna z hlavním zbraní proti hostům selhala. Kluci z Letohradu jsou v ranném kritickém věku, tak jsme tak nějak doufali, že třeba v pátek požijou a jejich fyzická kondice se trochu přiblíží té naší. Bohužel. V první polovině prvního poločasu mělo hostující béčko míč více na svých kopačkách, dokonce trefili spojnici Andrleho branky z přímáku, ale pak přišlo něco, co všichni diváci v ochozech (počet lidí roven počtu prstů mého dědy po 60-ti letech praxe s cirkulárkou, včetně chirurgického restaurátorství), nečekali. Růžek přenesl hru na volného Štancla, který vystřelil z předvápení na protější tyč (ale tu trefit nechtěl). Jelikož Burian s ním byl dva dny před tím na treninku, tušil jak to dopadne. Do střely, která se po zemi sunula na louku za brankou skluzem vložil nohu a trajektorie míče rázem zaznamenala naše vedení - 1:0. Hosté chtěli pochopitelně rychle vyrovnat, aby neudělali ostudu kurzu, který na ně vypsaly sázkové kanceláře, tudíž se do hry zapojil i brankář a místo skromného postávání v brance oběhával větší polovinu vápna velkého. Po jednom výkopu si na polovině hřiště míč jedním dotekem zpracoval Burian a druhým mu ho s prstem v nose vrátil zpátky do brány. V tu chvíli se začala projevovat naše druhá zbraň, která u podobných mužstev nevylézá na povrch, když vedou. V těchto případech bývá ovšem kolikrát i smrtelná. Jsou to nervy. Až na Vendu Jetmara, který si plete nejen sety při terninku, ale možná i to, že za strkanici končící fyzickým kontaktem nedostane 2+2 za hrubost, ale 2 zápasy na tvrdo, je máme všichni v prdeli :) Poslední větší šanci hostů výborně vyřešil všasným výběhem a odkopem do pole Andrle. Následně se po faulu na Buriana u střídaček postavil k míči Chmelík, trenér Kuta ho však duchapřítomně poslal do šestnáctky na hlavu a jako exekutora určil Štancla. Ten jeho důvěru poprvé nezklamal a jeho centr naštěstí všichni minuli, takže si asi po třech letech mohl konečně zase připadat jako fotbalista :) Díky kouči.

Druhá půlka zápasu mohla začít na naše poměry až neuvěřitelně. Dlouhý centr Chmelíka za obranu našel Štancla, který přehodil brankáře a o fous minul branku. Hostům veškerou snahu o zkorigování výsledku zhatila obrana, nebo Andrle. Infarkt se pokoušel akorát o letohradského trenéra, kdy silně reklamoval ofsajd Buriana, zřejmě oprávněně, ale kdyby věděl, jak my zacházíme se samostatnými nájezdy, zůstal by naprosto v klidu. Do dvou šancí se dostal ještě Škoda. Nejprve před prázdnou bránou minul v ofsajdu míč a podruhé střele něco chybělo, protože byla chycena. Faul na Buriana na hranici velkého vápna znamenal možnost navýšení skóre. Po dohodě se k míči postavil opět Štancl, který si věřil, asi naposled v životě. Minul. Na konci zápasu ještě po teči zvonilo hostům břevno a pak už jsme mohli s úsměvem na rtech mít konečně trochu radosti z předvedeného zápasu.

Kvůli přepálenému začátku soutěže jsme moc nezvládli roli jednoho z lídrů A-třídy a postupně se v tabulce propadali. Nebylo se čeho chytit, takže se jen čekalo, až se dostaneme úplně na dno, abychom se mohli odrazit. Po tomto víkendu konečně nastala ona toužebná situace, tak uvidíme, jak se to vyvrbí.

Proti Starému Hradišti se nám poslední dobou vcelku dařilo a jediným důvodem, proč by se měla tato tradice porušit mohla být snad jen naše nynější forma. Zápas probíhal v tempu špatně střeleného srnce a k vidění bylo akorát hodně nepřesností. Jako první se ze schrumáže v pokutovém území prosadili hosté, ale pro předhozí faul nebyla branka uznána. To na druhé straně jednou Vomáčka odcentroval po zemi do vápna, Jetmar si míč a)špatně zpracoval, nebo za b) přiťukl Holomkovi, který ho s klidem sobě vlastním uklidil pod břevno. Pro kontrolu jsme se raději museli podívat na rozhodčí, zda branka platí, neboť střelcova radost byla vskutku dosti introvertní. Bohužel jsme po vedoucím gólu jak se říká "přestali hrát", i když toto spojení se v našem podání podobá spíše metafoře. Soupeř do přestávky měl snad jen jednu šanci, kdy po lajnovém úniku záložníka a střele, kterou Andrle neudržel v rukou s klidem dorážel do prázdné brány jeho kamarád.

Pokyn do druhého poločasu byl jasný. Hlavně nepodělat začátek. Měli jsme asi tři možnosti jít do přečíslení, ale vždycky to dopadlo tak, že soupeř kopal roh. No a po jednom z nich se míč odrazil před vápno, odkud se Hradiště dostalo pěknou střelou z první od tyče do vedení. Podle videa byl náš výkon nevyhovující, poslední vlaštovkou, která nám mohla přidělit nějaký bod byl Chmelík, který po rohu těsně minul bránu. Hosté v závěru ještě po rohovém kopu trefili břevno a my jsme nakonec zjistili, že hlavní je, že jsme všichni zatím zdraví.

Když jsme domácím vyhověli, aby se utkání odehrálo v neděli, bylo nám jasné, že mohou nasadit i hráče z áčka či béčka. Kdybychom však tušili, jak bude nakonec celý zápas probíhat, mohli jsme si klidně přispat a do Chrudimi poslat jenom registračky.

Nevím proč, ale k tomuto utkání si domácí mužstvo muselo místo rozhodčích pozvat údržbáře technických služeb, nebo skalní fanoušky Nizozemska. Uvažuji alespoň podle barvy oblečení, protože podobným stylem, jakým byl zápas pískán by to zvládl i průměrně inteligentní foxteriér. Začátek probíhal v poklidu, tep každého pohybujícího se na umělé trávě se držel v klasických normách a odpovídal odevzdanému výkonu na hrací ploše. Domácí se do tlaku dostávali především po lajnách, ale kromě jediné dobré šance, kterou výborně vytáhl mimo branku Andrle, neměli žádnou vyloženou šanci, ze které by mohli skórovat. Zbytek střel šel buď mimo branku, nebo na připraveného Andrleho. Na druhé straně po jednom z přímých kopů Chmelíka hlavičkoval Holomek a dráhu míče do branky se rozhodl před dotírajícími obránci prodloužit Jetmar. Sice se mu to povedlo, ale proti bylo jeho postavení mimo hru. Těsně před přestávkou byl po centru Chrudimi do vápna faulován Andrle, který zůstal ležet na zemi s krvavým zraněním v obličeji. Rozhodčí však nechal hru pokračovat a na kraji vápna se snažil Klement odkopnout míč pryč, naneštěstí mu před balón strčil nohu jeden z domácích a byla z toho penalta. Po ošetření našeho brankáře si exekutor postavil míč na značku pokutového kopu a s nejapnou otázkou, zda má dát technickou střelu, nebo to propálit poslal míč trapně po zemi doprostřed, s nímž neměl Andrle větší problémy. V tomto případě nás ještě pán Bůh ochránil, ale na druhý poločas byl i on krátký.

Po několika minutách v druhé půli se po pěkném pasu ocitl za naší obranou osamocený Klíma, který dal s přehledem první branku zápasu. Útok jsme posílili čerstvým Burianem a již po pár krocích na place donutil Vomáčka presingem brankáře Chrudimi k chybě a Burian mohl tak vyrovnat do prázdné brány. Za pár okamžiků poslal míč mezi obránce Pavel Kuta na Štancla, který nahrával před prázdnou bránu Vomáčkovi, ten míč netrefil ideálně, ale přesto skončil v síti. Až když jsme se radovali z vedoucí branky zvedl pozvolna pomezní praporek nad hlavu. Mohl tak učinit mnohem dřív, prostě jenom čekal, jestli to skončí gólem, nebo ne. K následné naší reakci se vyjadřovat nebudu, neboť bych se zde rád vyhnul slovům, které připodobňují vaginální opisy. Poté byl Vomáčka ve vápně sražen podobně jako domácí v prvním poločase, akorát se momentálně rozhodčí asi zapomněl nadechnout. Aby toho nebylo málo, písknul penaltu ještě jednou pro místní "Céčko". Útočník byl ve vápně faulován Jokešem, před tím si ale předkopnul míč natolik, že ani kdyby překonal světový rekord Bolta v běhu na 100 metrů, tak by ho prostě nemohl dostihnout. Tuto možnost již Chrudim využila a dostala se tak do vedení 2:1. Nakonec přidala ještě dvě branky, které v závěrečném součtu vůbec nic neřešili, neboť již po proměněné penaltě se jeden z domácích hráčů svěřil, ať se ani nesnažíme, že kdyby něco, tak to mají domácí pojištěný rozhodčíma.

On to vlastně nemusel ani řikat, to bylo do očí bijící. Chrudim se v tabulce pohybovala v našich patrech a nutně potřebovala vyhrát. Kdyby k tomu využili jenom ztažení hráčů z áčka a béčka, tak neřekneme ani puňťu, protože v zápase byli lepší, jenom nemohli dát potřebný góly, tak jim k tomu tři mladí hoši velmi rádi pomohli. Pokud začne pískat takhle většina rozhodčích, tak se nemůžeme divit, že celá fotbalová mafie z Evropy u nás táboří. Taky mě docela dojímá článek na chrudimských stránkách, kde zdůrazňují jasné ofsajdy, ze kterých jsme dali dva góly, přitom celé vedení stálo na druhé straně hřiště a nemohlo nic vidět. Sami domácí hráči při zápase tvrdili opak (při gólu na 1:2), ale zřejmě byl článek stvořen pro mírnou úlevu svědomí.

Proti prvnímu celku tabulky, kterému věkový průměr "kazí" pouze o 30 let starší nejlepší střelec soutěže Ryba, jsme nenafasovali moc důvěry - nepřišlo nejen pěkné počasí, ale i, až asi na 6 vyjímek, diváci.

Věděli jsme, že fotbalově to proti Pardubicím nepůjde, ale bojovností by se nějaké překvapení urvat dalo. Fungovalo to docela slušně až na 2 akce Ryby, nejprve po zkažené nahrávce Štancla na Jokše vyplynula situace v břevno a o chvíli později si Ryba v klidu naběhl do vápna a hlavou poslal hosty do vedení. Na druhé straně netrefil hostující golman dobře míč a Růžek postupoval sám na prázdnou bránu. Byl ještě před šestnáctkou faulován, ale rozhodčí si zřejmě zapomněl doma červenou kartu, protože když se snažil dorazit na místo přestupku z poloviny hřiště, kde se zapomněl, tak místo rady s pomezním, který tu situaci měl přímo před sebou určil verdikt sám a vytáhl kartu žlutou. Strach ze svěřené moci může být někdy tak svazující, že se prostě člověk nedokáže správně rozhodnout. V tento moment ale dokáže pořádně nasrat. Když se po individuální akci prosadil další z pardubických, odcházeli jsme do kabin z dvoubrankovým mankem.

Místo pokusu zvrátit výsledek jsme hned na začátku druhého poločasu inkasovali třetí gól ze standartní situace a bylo vlastně hotovo. Hosté zápas dohrávali v pohodě a stihli přidat ještě další dvě branky.

Zápas připomínal páteční kvalifikační utkání proti Španělsku. Hosté předvedli přesně to, co jsme od nich čekali, fotbalově byli výborní, ale také nám v plné kráse dali najevo, že oni bydlí v krajském městě naší vlasti. Volné chvíle si krátí vysedáváním u počítače pod modrou lištou, nebo si v podchodech mění žvejkačky za vojáčky. Ale občas by to chtělo vyjít na čerstvej vzduch a provětrat hlavu.

Burian opět v základu a Kříž na střídačce. Tím se alespoň v myslích mohla zvýšit naděje na úspěch. Jelikož Vomáčka přestal kouřit, jeho plíce dostaly šanci na kraji zálohy, aby ukázaly, zda to těžké rozhodnutí plné bezesných nocí, třesoucích se rukou a zkažených zubů od okousaných propisek bylo k něčemu dobré.

Úvod zápasu byl jako z učebnice pro mírně pokročilé kuželkáře. Taková poklidná hra při sluníčku bez akcí, při nichž by stoupal krevní tlak a klesala brada přihlížejícich. Domácí brankář všechny naše centry s přehledem sbíral, na druhé straně Prešinský jednou zaváhal a jen tak tak stačil míč odkopnout do autu. To bylo z prvního poločasu asi tak všechno.

Po přestávce se do hry zapojil již dříve zmiňovaný Kříž a Moravany tak nějak ožily. Po autu Kříž nahrál za sebe a balón se dostal přes velké vápno až k osamocenému Lukasovi, který pohodlně otevřel skóre. O několik minut později prošel po lajně jeden z moravanských přes Štancla, Ropka i Jokeše, našel na vápně Kříže, jenž přidal střelou k tyči druhý gól. Holomek se přesunul do útoku a pár minut před koncem poslal do úniku Válka, který naši první pořádnou střelou mezi tyče v zápase snížil na rozdíl jedné branky. Víc už se ale udělat nestihlo, tak jsme si opět připsali nulové bodové ohodnocení.

Naším hlavním úkolem bylo po nepovedeném zápase ve Valech ukázat, že jsme si opravdu jen spletli mistrovské utkání s odpolední vycházkou do lesa a hledáním hub. Také si nekomplikovat situaci a jednoduše se pokusit získat nějaké body.

Prakticky celý zápas se odvíjel od toho, jestli se povede někomu skórovat ze standartní situace a těch nebylo zrovna málo. Jako první se prosadil jeden z újezdských stožárů. Po neodpískaném faulu na Ropka hasil přechod do útoku u lajny Jokeš. Z nařízeného přímého kopu si na míč naběhl Martin Vomáčka, hlavou otevřel skóre a tím pro něj podzim skončil, neboť o pár minut později si šlapně došlápl v souboji. Z prního poločasu se neujal ani jeden z velmi doře zahrávaných přímáků Pavla Kuty. Všechno končilo na hlavě Vomáčky, Havrana, nebo Svobody.

Ve druhé půli jsme byli určitě bojovnější a nebýt předkopnutí, mohl jít Škoda na Klusoně sám. Při zahrávání standartek se do vápna začal vysouvat Chmelík, nejprve na míč o fous nedosáhl, druhý pokus mu reflexivně vytáhl nad břevno Klusoň a do třetice po hlavičce Buriana dorazil vypadnuvší míč na místo určení. Tím skončilo derby zřejmě spravedlivou a nekonfliktní remízou.

Nové dresy je vždy třeba správně pokřtít, u většiny mužstev to většinou bývá výhrou. Jsem si jist, že na tuto premiéru nikdo z nás dlouho nezapomene. Není zrovna ideální čas na rozsáhlé politicko - ekonomické disputace a hledání oné úhlavní chyby, proč došlo k tomuto zaokrouhlenému výsledku. Je zbytečné rozebírat i zápasové akce, neboť jména domácích hráčů moc neznám. Z naší strany vykoukly ven pouze 2 vlaštovky. Nejprve Venda Jetmaru nesnesl na těle nový neopotřebovaný materiál bez syntetických vláken v podobě bílého dresu. Rozhodčí měl okamžité pochopení pro jeho náhlou frustrující situaci a poslal ho do civilního oblečení. Tou druhou, podstatně světlejší byl Zdenda Škodu, který využil jednoho nedorozumění valských a svým nájezdem z poloviny hřiště snížil na 6:1 a nám dal pevnou jistotu, že po zápase nebudeme muset podlejzat hrací plochu, jak tomu bývá v malém fotbálku. Pokud v tomto zápase máme najít něco pozitivního, tak musíme opravdu důkladně hledat.

Téměř před nezvyklou diváckou kulisou, kterou si lze vysvětlit snad jen spojením krásného počasí s atraktivitou soupeře našeho béčka, jsme očekávali mužstvo z Březové. Byli jsme upozorněni na dvě jména z hostujícího týmu, že prej kdysi hrávali někde vejš a možná i za nějakou tu korunu.

V čím dál složitějším rozestavení jsme tušili ostrý nápor hostí. Už od prvních minut měli nepochopitelné potíže s koordinací pohybu v našem velkém vápně. Následné divení, proč se nekope penalta bylo nacvičené také velmi hezky. Sice s převahou, však bez nějakého většího střeleckého efektu. Jen Vorlický s Bednářem (to jsou zřejmě ti dva, kteří zjistili, že by se měli živit něčím pořádným a tak hrají fotbal v Březové už jen pro zábavu) nás trochu motali, což bylo samozřejmě podle plánu. Z naší strany byla první půle standartní. Trenér, ač se snažil sebevíc, neudržel předepsaný klidový režim. Když přihrávka na spoluhráče, tak těžká, ať ukáže, jak se s tím popasuje. V šanci vystřelit levou nepříchází v úvahu, protože jsem pravák a přečíslení 3 na 1 řešeno nahráním tomu jedinému samotnému, co má jiný dres než já, protože takhle slibnou možnost nemáme bohužel natrénovanou.

Druhý poločas jsme načli k překvapení všech přítomných aktivněji než soupeř a po několika planých pokusech vysunul krásně Pavel Kuta Škodu, který tváří v tvář brance trefil Ehrenbergera, který se v těchto místech zrovna pohyboval. Do dobré střelecké pozice se dostal i Pavel Kuta sám, jenže veškerou sílu, která by byla potřeba na střelu zanechal někde cestou k brance. Březová zahrávala přímý volný kop, pro takovou polocentrostřelu si povyběhl Andrle, neudržel míč v ruce a hostující hráč dorazil do prázdné branky. Radost okamžitě vystřídala, promiňte mi ten výraz, nasranost, neboť kdesi na lajně s kamenou tváří a praporkem nad hlavou jim úsměv sundal muž, který do Brna asi bude muset jezdit zadem. Pomezní byl okamžitě obklíčen několika hráči a fanoušky, aby si vyslechl co je zač. Asi za deset minut se ke střele ve vápně dostal Bednář, jenže střílel v takové pozici, že i v hokeji by mu pískli vysokou hru a navíc napálil ne zrovna vysokého Kubeše, který se přesunul do horizontální polohy. Následovalo několik nadávek na adresu Jirky, což nevydržel Andrle a s otcovským přístupem odstrčil hlavního osočovatele. Na oplátku hnedka letěl na zem taky. U rozhodčího pak zkoušeli zesvětlit barvu karty, ale museli předčasně do sprch, nebo hospody. Je otázka, jestli skutečně šlo o chvilkovou nervovou indispozici, nebo jede Vojta příští tejden na dovolenou, bál se to trenérovi říct a takhle hezky to vyřešil. Je teda fakt, že od týhle chvíle jsme se dostali fakt pod tlak. Prešinský musel několikrát řešit ne zrovna jednoduchou situaci, zatim se mu to dařilo. Při jedné akci si zpoza obrany vyběhl Bednář a jemným přiťuknutím poslal Březovou do vedení, ovšem jen zdánlivého. Opět totiž došlo k ruční erekci čárového sudího a jednalo se o ofsajd číslo dvě. Kupodivu tohle hráči uznali celkem rychle, fanoušci zas tolik ne. Na druhé straně branku netrefil Vomáčka ani Štancl a když přišla 95.munuta, tak se míče chopil Vorlický, před vápnem z otočky vystřelil, napůl trefil nešťastně Chmelíka a míč přes natahujícího se Prešinského skončil již regulérně v síti. Tudíž jsme prohráli.

Po drobném bloudění přírodou a kochání se krásami naší společné vlasti jsme se jen přeci sešli ke čtvrtému pokusu zkusit zase neprohrát.

Již po několika minutách zápasu bylo zapotřebí trocha zvýšeného hlasu kouče na své svěřence, aby si střední záloha domácích neděla na hřišti co chce a potažmo nedošlo k průšvihu. Jinak šlo o krásnou prosluněnou sobotu, hráči na střídačce jsme se v klidu opalovali a ze spánku nás vytrhával pouze známý hlas s neustále se opakující větou: "Proč to nedáš z druhej?". Občas se k tomu přidalo nějaké to přirození, ale jinak pohoda. Chvílema se začalo zdát, že jsme začali přebírat otěže hry (to se tak říká) a pomalu se přesouvat k brance soupeře. Nejprve se několikrát nepovedlo odcentrovat Růžkovi, protože to ani nezkusil a pak svým typickým způsobem stojícího střelce na balónu se vydal na steč Jetmar. Soupeři neutekl, ale ušel a stejnou rychlostí vyslal i střelu na bránu. K překvapení brankáře Stolan míč skončil na tyči. My to také nečekali. Po faulu na Válka se k přímému kopu na příkaz trenéra postavil jeho bratr a domácí golman se mohl divit podruhé, to už jsme ale slavili vedení 1:0. A nyní právě přišel ten moment, kdy se nám přestalo zdát, že jsme lepší. Vedení nám vydrželo pouze chvíli. Chmelík musel do souboje ve vápně a opět venku, u Pardubic, v sobotu, penalta. A bylo po srandě. Za chvíli se ze zatím neznámých důvodů rozhodl jeden z domácích hráčů vystřelit cca ze 35 metrů a po šikovném odrazu míče od země Stolany vedly 2:1. Vyrování nám zhatila jediná věc. Praporčík. Vosmek zahrál přímý kop do vápna, kde po teči Válka dorážel do prázdné branky Růžek. Pomezní byl ale proti, zřejmě přešlap. Minimální brankový rozdíl udržel ještě v závěru první půle Andrle, když vytáhl ze šibenice míč na roh.

Do druhého poločasu došlo v naší sestavě ke dvěma změnám s nadějí, že výsledek otočíme. Netrvalo moc dlouho a trenér jistě pochopil, že vystřídal pouze kus za kus :) Po centru Chmelíka Štancl nabídnul šanci Vomáčkovi, který v těžké pozici odmítl. V tomto poločase začalo narůstat nadstandartně číslo ukazující počet zkažených přihrávek na naší straně. Po centru do vápna se dostal Vomáčka do vzdušného souboje s golmanem. Následoval řev Vomáčky, následně řev domácích hráčů na Vomáčku, čehož využil Růžek a zblízka před poloodkrytou bránou trefil nohu obránce. Na druhé straně Jetmar poslal zkaženou přihrávkou Stolany do přečíslení, kde si domácí hráč udělal ze zbytku obrany kuželky a v klidu zvýšil na 3:1. Pár minut před koncem se po nahrávce Škody trefil do prázdné brány Vomáčka, ale to bylo od nás vše. Konec utkání se nesl v trochu vyhecovaném duchu a hrálo se spíš na to, kdo bude mít silnější nervy. Tenhle zápas jsme si prohráli vlastníma chybama, ale aby to všechno nebylo jen na nás, tak jak se říká, několik výroků sudích bylo opravdu nešťastných.

Třetí zápas a už zase musíme, aby se nezačala zvyšovat ztráta v tabulce a nekonala se prohra s týmem, který zřejmě pro tento ročník také nemá postupové ambice.

První poločas se nesl v poklidném duchu, kdy si diváci mohli dosytosti vychutnat slunečný konec srpna spojený s velkým množstvím zkažených přihrávek na obou stranách. Hosté se do vápna dostávali pouze z dlouze hazovaných autů a my jen občas náznakem šance, která však končila na stromech, nebo v náručí brankáře. Deset minut před přestávkou se k podivně se odrážejícímu míči dostal Škoda a stejně podivně nás poslal do vedení. Branka to nebyla zrovna z nejkrásnějších, ale počítá se.

Do druhého poločasu nastoupili aktovněji Slatiňany, jejich nadšení ovšem končilo daleko od branky, čili se nebylo zrovna moc z čeho radovat. Díky větším mezerám v obraně jsme předvedli něco, co většina mužstev asi ani neumí. Možná i proto je na nás trenér tolik hrdý. Nejdříve se po narážečce dostal před hostujícího golmana Štancl, dostal se však moc blízko a trefil pouze nohu brankáře. Pak se od půlky vydal sám na branku Škoda, balón si předkopl a zase z toho nic nebylo. Při této akci se hosté vehementně dožadovali odmávání ofsajdu, dokonce třímetrového. Jelikož Škoda vybíhal z naší poloviny hřiště, tak se jedná buď o horší kvalitu zraku, nebo špatné znalosti pravidel fotbalu. Do třetice branku překopl z úniku Vomáčka a vystřídal za Válka, který se nestačil ještě ani zahřát a už jsme šli 3 na bránu, byla s přehledem překopnuta. Jako poslední v této disciplíně soutěžil znovu Válek, kdy dostal před prázdnou branku nahrávku od Škody po zaváhání hostující obrany a nadvakrát přesně trefil jediného obránce, který byl proti navýšení skóre. Slatiňanská obrana se na naše trápení už nemohla koukat, tak když se do dalšího úniku znovu dostával Válek, zvolil jeden z nich raději faul v podobě červené karty. To pro nás bylo v jistém smyslu vysvobození. Uvidíme za týden, třeba znovu někdo uteče možná i promění.

S cílem vylepšit si vysoce záporné skóre z posledních let jsme v doprovodu svatebčanů dorazili do přístavu v Srchu. Hlavní lodivod Kuta pro tento zápas rozšířil záložní řadu a na přídi nechal jen osamoceného Škodu, kterému muselo být jasné, že se v těchto klimaticky pohnutých dobách určitě zadýchá.

Průměrný věk domácího mužstva se pohyboval někde na hranici, kdy se hráč na zápas už může dopravit sám, nebo musí o odvoz poprosit maminku. Hned od začátku si nechávali míč pro sebe, ale nějak se nemohli dostat ani do našeho vápna, natož k ohrožení branky. Proto, jak bývá zvykem se karta otočila a po odraženém přímém kopu se před vápnem do míče opřel levačkou Válek a trefil přesně k tyči. Možná jen starousedlíci pamatují podobnou trefu od Bohumila. Sotva dozněly ovace, ozval se další náznak šance, a v něm muž s číslem 9 na zádech. Rozkaz domácího trenéra asi nezněl jasně, tudíž se po pěkné kombinaci mezi Klementem a Válkem dostal míč na penaltu, kam si sběhl Růžek a s klidem sobě vlastním rozvlnil síť podruhé. Srchu bylo jasné, že takhle to asi nepůjde, tak přitlačil, respektive my jsme povolili a prvním takovým drápečkem byla střela z docela dálky, která skončila na břevně. Pavel Kuta nebyl spokojen s několika výroky hlavního sudího, navrhl mu proto změnu některých jeho rozhodnutí a byl za to odměněn žlutým talismanem. Domací ještě z pravé strany trefili tyč a pak se lišácky nechal ve vapně obhodit Holomek, útočníka proto skřížil Klement, nebo Chmelík, to ať si dohodnou jak chtěj a byla z toho penalta. Mimochodem s přehledem proměněna.

Ve druhém poločase se domácí pokoušeli o úplný obrat výsledku kombinacemi, na které si už nevzpomínám, akorát vím, že jim to moc nešlo. Asi po deseti minutách zkoušel své štěstí jeden sršan proti pěti našim hráčům a byl před vápnem zfaulován. Zkoušeli jsme to reklamovat, ale bez odezvy. Přímý kop byl zahrán precizně do šibenice a mohlo se začít znova. Do konce zápasu bylo pořád teplo. Klement si opět zkusil jeden ze svých výletů až k bráně soupeře, bohužel ale minul. Pár minut před koncem Štancl našel na vápně Štancla, který se bál o svou zraněnou nohu, tak vystřelil trochu mírněji než by bylo potřeba. V závěru už docházel dech v důsledku přetrénování, tak jsme si situaci komplikovali zbytečným odkopáváním, ale naštěstí to dopadlo dobře a konečně jsme v Srchu uhráli nějaký ten bod.

Na první podzimní mistrovský zápas jsme doma přivítali exdivizokrajské Živanice, které prošly obměnou kádru a tak prý jen Bůh věděl, co od nich čekat. Trenér Kuta nás před zápasem upozornil na některá jména ze soupeřovy jedenáctky, která nám byla známá asi jako jedlé houby v mikologickém atlase.

Začátek zápasu společně se sluníčkem nám jasně ukázal, že kromě několika hráčů ztrátou fyzické kondice soupeř asi trpět nebude. V prvním poločase měly Živanice převahu, což se dalo papírově čekat, ale do vyložené šance se nedostaly. Když už se dostaly do zakončení, tak míč skončil za nebo nad bránou no a nebo si s ním celkem bez problémů poradil Prešinský. My jsme se dostali ke stručnějšímu počtu střel, tou nejslibnější Válek po lajnovém úniku lehce přestřelil. Poté už jen Pavel Kuta nedostřelil a Štancl taky minul. Na konci první půle vystřídal polozraněného Vomáčku Kubeš a Štancla pro minimální obsahu kyslíku v plicích nahradil Růžek hned po přestávce.

Druhá pětačtyřicetiminutovka se pro nás vyvíjela vcelku dobře. Pokud vynecháme miniaturní slovní strkanice se soupeřem, tak srdeční tlukot nebyl od střídačky slyšet u diváku asi jen pro hostující buben. Nejprve se sám před brankáře dostal Válek, bohužel se dostal až moc blízko. Růžkova střela mu zůstala pod nohama a Vosmekovu střelu do protipohybu reflexivně (a velmi dobře) špičkou nohy vytáhl nad břevno. Holomkovu hlavičku z rohu zase zastavila tyč. Z nečekané výhry mohlo bejt kulový. Nevim jak, ale najednou se před Prešinským objevil jeden ze Živanic a jeho lob skončil nad šibenicí. Nakonec ještě Klement zvyšoval zkušenosti našeho brankáře, když mu hodil aut, aby dokázal lépe zvládat stresové situace.

V úterý 5.7.2011 se od 13 hodin konal na hřišti v Morašicích 13. ročník Turnaje morašických čtvrtí o Baziho pohár. Tradičně se sešlo šest mužstev z různých koutů Morašic: Františka, Hřbitovní kvítí, Kaučina, Mexiko, Říkovice a Za Rychtou. V roli obhájce loňského vítězství nastupoval tým z Kaučiny. Družstva byla rozlosována do dvou skupin, ze kterých vítěz postupoval přímo do semifinále a družstva z druhých a třetích míst mezi sebou sehrála čtvrtfinálová utkání.

Skupina A

Mexiko - Říkovice 2:3, Mexiko - Kaučina 0:2, Říkovice - Kaučina 1:1

Tabulka: 1. Kaučina 4 body / 3:1, 2. Říkovice 4 / 4:3, 3. Mexiko 0 / 2:5

Skupina B

Františka - Za Rychtou 0:0, Františka - Hřbitovní kvítí 1:0,

Za Rychtou - Hřbitovní kvítí 1:1

Tabulka: 1. Františka 4 / 1:0, 2. Za Rychtou 2 / 1:1,

3. Hřbitovní kvítí 1 / 1:2

Čtvrtfinále:Říkovice - Hřbitovní kvítí 1:1 (pen.1:3), Za Rychtou - Mexiko 1:1 (pen.2:3)

Semifinále:Františka - Hřbitovní kvítí 4:1, Kaučina - Mexiko 1:2

O 5.místo:Za Rychtou - Říkovice 0:2

O 3.místo:Hřbitovní kvítí - Kaučina 3:2

Finále:Františka - Mexiko 5:0

Nejlepší střelec: Jakub Nováček (Říkovice) 6 gólů

Nejstarší účastník: Bartoš (Říkovice)

Nejmladší účastník: Martin Ropek jr. (Františka)

Vítěz penalt: Jiří Famfulík (Za Rychtou)

Vítězka penalt: Míša Lněničková (Hřbitovní kvítí)

V základních skupinách jako tradičně téměř o nic nešlo, takže se hrál fotbálek lahodící oku morašického i říkovského diváka. Obě skupiny byly velice vyrovnané, v áčkové skupině o vítězi rozhodl poměr branek, který měli lepší obhájci z Kaučiny. Následovaly čtvrtfinálová utkání, ve kterých se z vítězství radovali borci Hřbitovního kvítí a Mexika, v obou utkáních musel rozhodnout rozstřel ze značky pokutového kopu. V semifinále se opět potkali Františka s Hřbitovním kvítím a díky volbě hlavního pořadatele, že se utkání sehraje na hřišti u laviček, zvítězili Františka 4:1. Ve druhém semifinále se opět opakovalo utkání ze skupiny, tentokráte zvítězil účastník Copa America mužstvo z Mexika. Utkání o 5. místo zvládli lépe Říkovice a utkání o bronzovou medaili Hřbitovní kvítí, takže obhájci loňského triumfu obsadili 4. příčku. K finálovému utkání nastoupili vítězové z roku 2009 Františka proti vítězům z roku 2007 Mexiku. Utkání už přihlížel i nejvěrnější fanoušek Mexika Zbyňďa, ale i tak odešli vítězně z tohoto utkání hráči z František.

Na závěr turnaje proběhla soutěž o nejlepšího střelce a střelkyni penalt. V kategorii můžů zvítězil Jiří Famfulík a katerorii žen ovládla již tradičně Míša Lněničková. Bohužel, i když se turnaj hrál v přátelském duchu, nepodařilo se nám naplnit jeho krédo, aby jsme ho všichni absolvovali bez zranění. Proto přejeme Jirkovi Lněničkovi a mladému Proškovi brzké uzdravení.

Treninky se konají v hojném počtu každé úterý a čtvrtek od 17:30 a v neděli od 10:00 na hřišti v Morašicích.
S sebou do baťůžku kromě želvičky přibalte i tenisky na výlety po okolí.

Přípravná utkání:

NE 24.7.2011 - 17:30 Kameničky / hřiště Morašice - 0:2

SO 30.7.2011 - 17:00 Vysoké Mýto (1.kolo poháru) / hřiště Morašice - 2:0

NE 7.8.2011 - 17:00 Svitavy / hřiště Morašice (2.kolo poháru) - 0:8

NE 14.8.2011 - 17:00 Morašice - Živanice (mistrovský zápas)