Novinky o dění v morašickém fotbale

Předem mého dopisu přijměte srdečné pozdravení s omluvou za několika týdenní nefunkčnost tohoto webu z důvodu komplikovaného inženýrsko-geologického problému. Co se týče samotného zápasu, tak podle matného záznamu v zadní části lebečního svalstva si vzpomínám, že nás nebylo mnoho. Ještě před výkopem se zranil Štancl a tak na střídání zůstal pouze multifunkční trenér Kuta.

Stručně: Domácí byli aktivnější, však po našem rohovém kopu si na zadní tyč zaběhl Ropek a uvedl nás do vedení. Do přestávky stihli domácí skóre otočit ne moc složitými brankami. Ve druhém poločase několikrát v brance nadějný výsledek podržel Prešinský, ale jinak si myslím, že nic víc k chlubení se nestalo.

Po zápase jsme se vysprchovali, odvezli dresy k Rajmanom a v poklidu se rozešli do svých domovů.

Na začátek si můžeme položit otázku, zda tak málo diváků přišlo kvůli špatnému počasí, našemu špatnému hernímu projevu, nebo špatné reklamě tohoto utkání na webu. S trochou nadsázky to však vypadá, že když máme na zápas klid a nikdo do toho nežvaní, jde nám zakončení mnohem lépe :)

Jedna z hlavním zbraní proti hostům selhala. Kluci z Letohradu jsou v ranném kritickém věku, tak jsme tak nějak doufali, že třeba v pátek požijou a jejich fyzická kondice se trochu přiblíží té naší. Bohužel. V první polovině prvního poločasu mělo hostující béčko míč více na svých kopačkách, dokonce trefili spojnici Andrleho branky z přímáku, ale pak přišlo něco, co všichni diváci v ochozech (počet lidí roven počtu prstů mého dědy po 60-ti letech praxe s cirkulárkou, včetně chirurgického restaurátorství), nečekali. Růžek přenesl hru na volného Štancla, který vystřelil z předvápení na protější tyč (ale tu trefit nechtěl). Jelikož Burian s ním byl dva dny před tím na treninku, tušil jak to dopadne. Do střely, která se po zemi sunula na louku za brankou skluzem vložil nohu a trajektorie míče rázem zaznamenala naše vedení - 1:0. Hosté chtěli pochopitelně rychle vyrovnat, aby neudělali ostudu kurzu, který na ně vypsaly sázkové kanceláře, tudíž se do hry zapojil i brankář a místo skromného postávání v brance oběhával větší polovinu vápna velkého. Po jednom výkopu si na polovině hřiště míč jedním dotekem zpracoval Burian a druhým mu ho s prstem v nose vrátil zpátky do brány. V tu chvíli se začala projevovat naše druhá zbraň, která u podobných mužstev nevylézá na povrch, když vedou. V těchto případech bývá ovšem kolikrát i smrtelná. Jsou to nervy. Až na Vendu Jetmara, který si plete nejen sety při terninku, ale možná i to, že za strkanici končící fyzickým kontaktem nedostane 2+2 za hrubost, ale 2 zápasy na tvrdo, je máme všichni v prdeli :) Poslední větší šanci hostů výborně vyřešil všasným výběhem a odkopem do pole Andrle. Následně se po faulu na Buriana u střídaček postavil k míči Chmelík, trenér Kuta ho však duchapřítomně poslal do šestnáctky na hlavu a jako exekutora určil Štancla. Ten jeho důvěru poprvé nezklamal a jeho centr naštěstí všichni minuli, takže si asi po třech letech mohl konečně zase připadat jako fotbalista :) Díky kouči.

Druhá půlka zápasu mohla začít na naše poměry až neuvěřitelně. Dlouhý centr Chmelíka za obranu našel Štancla, který přehodil brankáře a o fous minul branku. Hostům veškerou snahu o zkorigování výsledku zhatila obrana, nebo Andrle. Infarkt se pokoušel akorát o letohradského trenéra, kdy silně reklamoval ofsajd Buriana, zřejmě oprávněně, ale kdyby věděl, jak my zacházíme se samostatnými nájezdy, zůstal by naprosto v klidu. Do dvou šancí se dostal ještě Škoda. Nejprve před prázdnou bránou minul v ofsajdu míč a podruhé střele něco chybělo, protože byla chycena. Faul na Buriana na hranici velkého vápna znamenal možnost navýšení skóre. Po dohodě se k míči postavil opět Štancl, který si věřil, asi naposled v životě. Minul. Na konci zápasu ještě po teči zvonilo hostům břevno a pak už jsme mohli s úsměvem na rtech mít konečně trochu radosti z předvedeného zápasu.

Kvůli přepálenému začátku soutěže jsme moc nezvládli roli jednoho z lídrů A-třídy a postupně se v tabulce propadali. Nebylo se čeho chytit, takže se jen čekalo, až se dostaneme úplně na dno, abychom se mohli odrazit. Po tomto víkendu konečně nastala ona toužebná situace, tak uvidíme, jak se to vyvrbí.

Proti Starému Hradišti se nám poslední dobou vcelku dařilo a jediným důvodem, proč by se měla tato tradice porušit mohla být snad jen naše nynější forma. Zápas probíhal v tempu špatně střeleného srnce a k vidění bylo akorát hodně nepřesností. Jako první se ze schrumáže v pokutovém území prosadili hosté, ale pro předhozí faul nebyla branka uznána. To na druhé straně jednou Vomáčka odcentroval po zemi do vápna, Jetmar si míč a)špatně zpracoval, nebo za b) přiťukl Holomkovi, který ho s klidem sobě vlastním uklidil pod břevno. Pro kontrolu jsme se raději museli podívat na rozhodčí, zda branka platí, neboť střelcova radost byla vskutku dosti introvertní. Bohužel jsme po vedoucím gólu jak se říká "přestali hrát", i když toto spojení se v našem podání podobá spíše metafoře. Soupeř do přestávky měl snad jen jednu šanci, kdy po lajnovém úniku záložníka a střele, kterou Andrle neudržel v rukou s klidem dorážel do prázdné brány jeho kamarád.

Pokyn do druhého poločasu byl jasný. Hlavně nepodělat začátek. Měli jsme asi tři možnosti jít do přečíslení, ale vždycky to dopadlo tak, že soupeř kopal roh. No a po jednom z nich se míč odrazil před vápno, odkud se Hradiště dostalo pěknou střelou z první od tyče do vedení. Podle videa byl náš výkon nevyhovující, poslední vlaštovkou, která nám mohla přidělit nějaký bod byl Chmelík, který po rohu těsně minul bránu. Hosté v závěru ještě po rohovém kopu trefili břevno a my jsme nakonec zjistili, že hlavní je, že jsme všichni zatím zdraví.

Když jsme domácím vyhověli, aby se utkání odehrálo v neděli, bylo nám jasné, že mohou nasadit i hráče z áčka či béčka. Kdybychom však tušili, jak bude nakonec celý zápas probíhat, mohli jsme si klidně přispat a do Chrudimi poslat jenom registračky.

Nevím proč, ale k tomuto utkání si domácí mužstvo muselo místo rozhodčích pozvat údržbáře technických služeb, nebo skalní fanoušky Nizozemska. Uvažuji alespoň podle barvy oblečení, protože podobným stylem, jakým byl zápas pískán by to zvládl i průměrně inteligentní foxteriér. Začátek probíhal v poklidu, tep každého pohybujícího se na umělé trávě se držel v klasických normách a odpovídal odevzdanému výkonu na hrací ploše. Domácí se do tlaku dostávali především po lajnách, ale kromě jediné dobré šance, kterou výborně vytáhl mimo branku Andrle, neměli žádnou vyloženou šanci, ze které by mohli skórovat. Zbytek střel šel buď mimo branku, nebo na připraveného Andrleho. Na druhé straně po jednom z přímých kopů Chmelíka hlavičkoval Holomek a dráhu míče do branky se rozhodl před dotírajícími obránci prodloužit Jetmar. Sice se mu to povedlo, ale proti bylo jeho postavení mimo hru. Těsně před přestávkou byl po centru Chrudimi do vápna faulován Andrle, který zůstal ležet na zemi s krvavým zraněním v obličeji. Rozhodčí však nechal hru pokračovat a na kraji vápna se snažil Klement odkopnout míč pryč, naneštěstí mu před balón strčil nohu jeden z domácích a byla z toho penalta. Po ošetření našeho brankáře si exekutor postavil míč na značku pokutového kopu a s nejapnou otázkou, zda má dát technickou střelu, nebo to propálit poslal míč trapně po zemi doprostřed, s nímž neměl Andrle větší problémy. V tomto případě nás ještě pán Bůh ochránil, ale na druhý poločas byl i on krátký.

Po několika minutách v druhé půli se po pěkném pasu ocitl za naší obranou osamocený Klíma, který dal s přehledem první branku zápasu. Útok jsme posílili čerstvým Burianem a již po pár krocích na place donutil Vomáčka presingem brankáře Chrudimi k chybě a Burian mohl tak vyrovnat do prázdné brány. Za pár okamžiků poslal míč mezi obránce Pavel Kuta na Štancla, který nahrával před prázdnou bránu Vomáčkovi, ten míč netrefil ideálně, ale přesto skončil v síti. Až když jsme se radovali z vedoucí branky zvedl pozvolna pomezní praporek nad hlavu. Mohl tak učinit mnohem dřív, prostě jenom čekal, jestli to skončí gólem, nebo ne. K následné naší reakci se vyjadřovat nebudu, neboť bych se zde rád vyhnul slovům, které připodobňují vaginální opisy. Poté byl Vomáčka ve vápně sražen podobně jako domácí v prvním poločase, akorát se momentálně rozhodčí asi zapomněl nadechnout. Aby toho nebylo málo, písknul penaltu ještě jednou pro místní "Céčko". Útočník byl ve vápně faulován Jokešem, před tím si ale předkopnul míč natolik, že ani kdyby překonal světový rekord Bolta v běhu na 100 metrů, tak by ho prostě nemohl dostihnout. Tuto možnost již Chrudim využila a dostala se tak do vedení 2:1. Nakonec přidala ještě dvě branky, které v závěrečném součtu vůbec nic neřešili, neboť již po proměněné penaltě se jeden z domácích hráčů svěřil, ať se ani nesnažíme, že kdyby něco, tak to mají domácí pojištěný rozhodčíma.

On to vlastně nemusel ani řikat, to bylo do očí bijící. Chrudim se v tabulce pohybovala v našich patrech a nutně potřebovala vyhrát. Kdyby k tomu využili jenom ztažení hráčů z áčka a béčka, tak neřekneme ani puňťu, protože v zápase byli lepší, jenom nemohli dát potřebný góly, tak jim k tomu tři mladí hoši velmi rádi pomohli. Pokud začne pískat takhle většina rozhodčích, tak se nemůžeme divit, že celá fotbalová mafie z Evropy u nás táboří. Taky mě docela dojímá článek na chrudimských stránkách, kde zdůrazňují jasné ofsajdy, ze kterých jsme dali dva góly, přitom celé vedení stálo na druhé straně hřiště a nemohlo nic vidět. Sami domácí hráči při zápase tvrdili opak (při gólu na 1:2), ale zřejmě byl článek stvořen pro mírnou úlevu svědomí.